Právě je několik minut po jedenácté dopoledne. Sedím na letišti Newark kousek od New Yorku a hlavou mi letí spousta myšlenek. Popíjím kávu, pozoruji lidi okolo – každý je jiný a přece jen jsme si tak podobní. Vzpomínám na posledních pár úžasných dnů, na které se nedá zapomenout.
Můj výlet začal trošku netradičně. Po příletu mě nikdo na letišti nečekal, z čehož jsem dost znervózněl. Zachoval jsem ale chladnou hlavu a pár textovek vše vyřešilo. Po příjezdu mě ale čekalo ještě jedno překvapení. Ze sta účastníků jich bylo alespoň osmdesát z Asie. Rozdělili se do skupinek, podle jazyků a angličtinu od nich člověk neslyšel.
První den jsme se představovali a když jsem uslyšel Slovakia, úplně se mi rozbušilo srdce. Po čtyřechměsících jsem mluvil s někým rodnou řečí. První věty mi dělaly problém, připadalo mi zvláštní mluvit Česky a přitom to byl tak úžasný pocit.
Posledních šest dnů jsem si opravdu užil. Navštívit New York City byl můj sen a už dnes vím, že se sem jednou vrátím. Všechno to bylo jako ve filmu. Toto velkoměsto má krásnou vánoční výzdobu, viděl jsem Sochu Svobody, reklamy na Time Square, Brooklynský most…. Vychutnal jsem si výhled z 86. patra Empire State Building, skvělé jídlo v Little Italy, trošku zvláštní kombinace v čínské restauraci, navštívil muzikál Memphis na Broadway a hlavně poznal tři Slováky. Nikoho z nich neznám déle než týden a přesto jsem si s nimi rozuměl, jako bych je znal roky. Když jsem se s nimi loučil, byl jsem snad i smutný.Všechno jsem si ale suprově užil a dovedu si představit, že bych v New Yorku strávil celý rok.
A jak jsem již napsal, teď tu sedím a ani trochu se mi nechce zpět do Kansasu, ve kterém není nic zajímavého. V NY jsou tisíce lidí, jako jsem já. Ve White City jsme tři a uvědomuji si, jak moc tamnepatřím.
V pondělí a úterý mě čekají Finals ze všech předmětů. Budeme mít pouze čtyři hodiny po hodině a půl a v každé pololetní test. Snad to nějak všechno zvládnu… Pak už mi začínají prázdniny.
