Minulý týden zemřel můj děda. Snažil jsem se na to moc nemyslet a brát to jako fakt. Přece jen by mu letos bylo už 90 let. O Vánocích se jeho zdravotní stav dost zhoršil, a tak jsem se na jeho možné úmrtí snažil nějak vnitřně připravit.
V úterý měl děda pohřeb. I když jsem si myslel, že jsem na to připraven, stejně mě to rozhodilo. Na smrt se připravit nedá. Uvědomil jsem si, že to byl můj poslední prarodič a vzpomínal. Nejen na něj ale i na ostatní.
Vysvětlit někomu v České republice, že by měl začít používat Bitcoin, je takřka nemožné. Chleba jde přece v klidu koupit hotově, výplata mi chodí na účet, nákup na internetu zaplatím převodem nebo dobírkou, v zahraničí bez problému použiji kartu… na co proboha potřebuji Bitcoin? Tento luxus není výhradou jenom České republiky, toto budu těžko vysvětlovat v jakékoliv ekonomicky stabilní zemi.
Problém je v tom, že na světě žije 7 miliard lidí, a ne všichni toto štěstí mají. Není třeba chodit nikterak daleko. Ukrajinská hřivna ztratila téměř 80 % své hodnoty oproti dolaru během posledních 10 let. Pár let zpět byly zavřeny řecké banky a výběry hotovosti omezeny na 60 EUR denně(Faiola, 2015). A můžu pokračovat situací ve Venezuele, Brazílii, Rusku, Indii, Číně, Zimbabwe a dalších. Představte si, že celý život spoříte, abyste měli pohodové stáří. A ve stáří zjistíte, že vaše úspory ztratily polovinu své hodnoty. Tím že máte své úspory uložené na účtu v bance říkáte: Česká národní banka dělá svou práci dobře a já věřím, že si to kolo, které bych si za těch 10‘000 Kč mohl dnes koupit, budu moct koupit i za 10 let.
Po delší době jsem si dnes vzpomněl, že mám nějaký blog. Je vždycky zajímavé si připomenou, co jsem v minulosti prožíval. Nedělám to totiž často. Většinou přemýšlím spíše nad budoucností než nad tím, co bylo. A když už na něco vzpomínám, tak si vybavuji spíše ty světlé stránky. O budoucnosti však přemýšlím hrozně často a kolikrát úplně bezpředmětně.
V posledních týdnech mi píše neskutečné množství lidí se zájmem o Bitcoin. Jak nakoupit? Kde nakoupit? Vyplatí se to ještě? Kdy je nejlepší doba pro nákup? Jakou odhaduji cenu pro příští rok? Kde Bitcoin nejlépe uložit atd. Proto jsem se rozhodl sepsat krátký článek, ve kterém se pokusím zodpovědět nejčastější dotazy.
Na začátku bych rád napsal, že nechci nikomu dávat žádné finanční rady. Nikomu neřeknu, že teď je ta správná doba na nákup nebo prodej. Je to ohromná zodpovědnost, kterou nechci mít na svědomí. Toto prosím respektujte.
Jednou to přijít muselo.
Ve Vaduzu jsem si žil v podstatě ideálním životem. Alespoň pro mě. Školu jsem tak nějak zvládal, měl v pohodě práci, dobrý lidi kolem sebe, čas na cestování a další koníčky. Tak nějak jsem se stále utvrzoval v tom, že se mám skvěle. Jasně, přítelkyně a pes by byli super, ale zase chápu, že nemůžu mít vše.
Tak nevím čím to je, ale zase píši ve vlaku. Tentokrát jedu trochu neplánovaně… jsou i radostnější důvodu, proč se ukázat doma.
Ale abych nepřeskakoval, tak se vrátím o pár týdnů zpět. Bernd (vedoucí našeho oboru) nám naplánoval třídenní kurz na WU ve Vídni. Je trochu náhoda, že zrovna na tuto Univerzitu chodí můj dobrý kamarád Juraj. Tímto bych mu chtěl poděkovat za azyl, který mi během mého pobytu poskytl. Samotný kurz se týkal modelování business procesů a druhý den byl zakončen docela jednoduchým testem. Jupííí, první 3 kredity jsou doma! Taky musím zmínit, že WU byla před cca třemi lety přesunuta do úplně nových budov, které jsou neskutečné. Architekti museli na něčem jet. Nicméně studijní podmínky jsou tam přímo dokonalé. Taky to byla v podstatě první možnost, jak potkat svoje spolužáky mimo prostory školy, dát si pivko atd. Poslední den už jsme jen pochodili nějaké památky, a když už jsem jsem byl tak blízko, rozhodl jsem se, že na Velikonoce pojedu domů.
Asi bych měl tentokrát začít menším úvodem o Lichtenštejnsku. Je to malinkatá země v údolí mezi Rakouskem a Švýcarskem. Když k tomu přidáme Německo, tak se za hodinu dají navštívit 4 země. Žije tu necelých 37000 obyvatel, nezaměstnanost okolo 2.5% a průměrný plat 6000 EUR měsíčně. Ano i za nekvalifikovanou práci tu lidé berou sto tisíc. HDP nejvyšší v Evropě. Continue reading
Vyčerpán jsem před chvílí nastoupil do vlaku. Sedím a přemýšlím. Dokonale si pamatuji, když jsem před více než třemi lety takto jel z Prahy s radostí, že jsem byl přijat ke studiu. Za tu dobu jsem do Prahy jel mnohokrát. Docela to uteklo, říkám si, a v ruce mačkám potvrzení o ukončení studia. Jsem nesmírně šťastný, cítím úlevu a zároveň vím, že vždy hrozně záleží na štěstí. V létě jsem ho neměl já a tentokrát kamarád, který byl na zkoušce hned po mně. Přitom si troufám tvrdit, že studium bral zodpovědněji než já. Pro mne bylo vyhození od státnic zajímavou zkušeností. Ne příjemnou, ale zajímavou určitě. Myslím, že jsem ji tak trochu potřeboval. Continue reading
Dnes mi kalendář připomněl, že jsou to dva měsíce, co jsem se vrátil domů. Už delší dobu jsem plánoval tento poslední článek, ale pořád mi chyběl jeden detail, o kterém budu mluvit později. Českou republiku jsem opustil 7. srpna 2011 a po desíti měsících a jednom týdnu jsem 16. června zase přistál na letišti v Praze. O tom, že se mám vrátit tak brzy, věděli pouze mí rodiče a jedna jediná další osoba. Dokonce bratrovi jsem psal už z Česka, že s ním teď nemůžu mluvit, protože pojedeme do města, ale hned jak budu zase ve White City, tak mu zavolám. Každému bych přál vidět jeho překvapený výraz, když jsem ho o pár hodin později budil. Sestra mi brečela do telefonu, když zjistila, že jsem doma. Continue reading
Vůbec nevím, jak začít tento, zřejmě poslední článek z USA. Zase sedím v letadle a mám hrozně smíšené pocity. Nebudu lhát, když řeknu, že poslední týden byl snad nejlepší týden v mém životě. Pořád si pamatuji, když jsem se v prosinci vracel z New Yorku a vůbec se mi nechtělo na další půlrok zpět do Kansasu. Dnes to cítím trochu jinak, protože je to už jen na pár dnů, ale i tak bych v Kalifornii nejraději zůstal.