Když jsem před více než rokem začal vyplňovat první papíry, byl jsem si zcela jist, že Vánoce pro mě a mou rodinu budou asi velmi těžké. Dnes bych ale použil jiný výraz, vůbec totiž nebyly těžké, byly jen jiné…  Continue reading →

Právě je několik minut po jedenácté dopoledne. Sedím na letišti Newark kousek od New Yorku a hlavou mi letí spousta myšlenek. Popíjím kávu, pozoruji lidi okolo – každý je jiný a přece jen jsme si tak podobní. Vzpomínám na posledních pár úžasných dnů, na které se nedá zapomenout. Continue reading →

Je až neuvěřitelné, jak ten čas hrozně rychle letí. Je to jen pár minut, co jsem dotelefonoval s koordinátorkou. Pamatuji si, když jsem s ní před měsícem mluvil naposledy a říkala mi, že nás po Vánocích navštíví. Připadá mi to jako včera… Stejně tak si pamatuji, když jsem svůj odjezd poprvé oznámil nejlepším kamarádům, pamatuji si  oslavu osmnáctin, kde mi všichni přáli, ať se mi daří a jeden člověk mě poprosil, ať hlavně zůstanu takový, jaký jsem. Jsou to spousty a spousty vzpomínek, které mě pořád táhnou domů… Není vůbec jednoduché mít na obrazovce lidi, které chcete obejmout… Continue reading →