Dnes mi kalendář připomněl, že jsou to dva měsíce, co jsem se vrátil domů. Už delší dobu jsem plánoval tento poslední článek, ale pořád mi chyběl jeden detail, o kterém budu mluvit později. Českou republiku jsem opustil 7. srpna 2011 a po desíti měsících a jednom týdnu jsem 16. června zase přistál na letišti v Praze. O tom, že se mám vrátit tak brzy, věděli pouze mí rodiče a jedna jediná další osoba. Dokonce bratrovi jsem psal už z Česka, že s ním teď nemůžu mluvit, protože pojedeme do města, ale hned jak budu zase ve White City, tak mu zavolám. Každému bych přál vidět jeho překvapený výraz, když jsem ho o pár hodin později budil. Sestra mi brečela do telefonu, když zjistila, že jsem doma. Continue reading →

Jenom jsem se vrátil z jednoho výletu, už sedím v letadle a těším na Šimona, kterého jsem, bez jednoho dne, deset měsíců neviděl. Pořád nás vidím v Atlantě na letišti, kdy jsme oba nedočkavě seděli a přemýšleli, jaký asi náš pobyt bude. Continue reading →

Další dva skvělé týdny jsou za mnou. Minule jsem psal těsně po všech zkouškách  a dnes už vím, že jsem všechno zvládl a to dokonce na samá Áčka :) Continue reading →

Poslední dva týdny byly velmi náročné. Měl jsem toho hodně ve škole, každý den tréninky a nebo track meetingy, chystání se na Prom a do toho jsem se snažil učit na závěrečné testy.  Continue reading →

Snad každý už někdy slyšel o tornádech, která se vyskytují po celém světě a zejména potom ve středu spojených států(Kansas, Nebraska, Oklahoma) se jich každý rok prožene několik set. Minimálně jednou za čtrnáct dnů míváme ve škole požární a nebo tornádové cvičení, každý dům má sklepení, kde se můžete schovat a celkově se tu s tím tak nějak počítá. Tzv. Tornado Warning(varování), která jsou v televizi a rádiu, jsem už taky několikrát zažil… Continue reading →

Nechce se mi věřit, že mi zbývá už jen patnáct dnů školy a to nemluvím o tom, že alespoň dvakrát týdně máme track meeting.  Nejsem si teď jistý, jestli jsem o tracku už mluvil.  V podstatě se jedná o atletiku. Každý den po škole jsme rozděleni do družstev podle toho, na co je kdo zaměřen. Já třeba dělám hlavně sprinty, skok daleký, výšku a pokouším se o hod diskem. Tréninky jsou opravdu náročné a hlavně první týden mi dal zabrat. Premiérový meeting mě celkem mile překvapil, ale musím se přiznat, že jsem byl dost nervózní a to bezdůvodně.  Všichni byli milí, nikdo se nikomu nesmál, žádné silácké řeči… kluk, který běžel v lajně vedle mě, mi v cíli podal ruku a s úsměvem řekl, že mě příště porazí. Další meeting už byl uvolněnější a dokonce jsem si přivezl bronz ze čtyřstovky Continue reading →

Právě ležím na zadním sedadle Dennyho Ponctiacu a pořád si říkám, jak skvělé byly tyto jarní prázdniny. Abyste mi mohli závidět, tak vám vše popíši pěkně den po dni. Continue reading →

Poslední týdny jsou zvláštní. Zbývá mi už pouze posledních šest týdnů školy a já pořád nevím jistě, jestli budu pokračovat na gymnáziu v Pavlovicích, půjdu na vysokou školu v Praze a nebo jestli zůstanu tu. Tak nějak nevím, co mám dělat…
Continue reading →

Snad poslední týden si říkám: ,,Musím už konečně napsat článek‘‘. To se ale nedá, pořád je co dělat, nenudím se ani minutu a věřím tomu, že kdyby den měl pětatřicet hodin, tak by tomu bylo stejně.  Snažím se užít si každičký nádech v mém životě a když si vzpomenu na první probrečené týdny, tak bych si nejradši naliskal.  Continue reading →