Možná si ještě pamatujete, kdy jsem psal o posledním homecomingu. Tento pro mě byl mnohem důležitější a záživnější, protože jsem se ho účastnil jako hráč. A užil jsem si ho parádně. Continue reading →

Už zase se omlouvám, že to psaní tak flákám. Jenže ono je pořád co dělat a domů se chodím pouze najíst a vyspat. Tento článek píši ve škole, protože učednictví jsem stihl dokončit už v pátek, i když termín odevzdání je až ve středu. Continue reading →

Ze začátku bych se chtěl omluvit, že poslední dobou moc nepíši. Času, který trávím ,,doma‘‘ je míň a míň a s ním ubývá i času, který jsem věnoval psaním článků. Doufám, že jste všichni prožili krásné Vánoce a pořádně oslavili nový rok. Continue reading →

Když jsem před více než rokem začal vyplňovat první papíry, byl jsem si zcela jist, že Vánoce pro mě a mou rodinu budou asi velmi těžké. Dnes bych ale použil jiný výraz, vůbec totiž nebyly těžké, byly jen jiné…  Continue reading →

Právě je několik minut po jedenácté dopoledne. Sedím na letišti Newark kousek od New Yorku a hlavou mi letí spousta myšlenek. Popíjím kávu, pozoruji lidi okolo – každý je jiný a přece jen jsme si tak podobní. Vzpomínám na posledních pár úžasných dnů, na které se nedá zapomenout. Continue reading →

Je až neuvěřitelné, jak ten čas hrozně rychle letí. Je to jen pár minut, co jsem dotelefonoval s koordinátorkou. Pamatuji si, když jsem s ní před měsícem mluvil naposledy a říkala mi, že nás po Vánocích navštíví. Připadá mi to jako včera… Stejně tak si pamatuji, když jsem svůj odjezd poprvé oznámil nejlepším kamarádům, pamatuji si  oslavu osmnáctin, kde mi všichni přáli, ať se mi daří a jeden člověk mě poprosil, ať hlavně zůstanu takový, jaký jsem. Jsou to spousty a spousty vzpomínek, které mě pořád táhnou domů… Není vůbec jednoduché mít na obrazovce lidi, které chcete obejmout… Continue reading →

Každý rok můžete na konci listopadu sledovat snad ve všech sdělovacích prostředcích, jak se lidé hádají, někdy i mlátí o kusy oblečení, televize a nebo třeba filmy na DVD. Nikdy jsem ale nevěřil, že to může být až tak hrozné.
Continue reading →

Tak za sebou mám první basketbalový týden. Opravdu to nebyla žádná sranda. Po prvním tréninku jsem umíral. Měl jsem obrovský problém driblovat s dvěma míči zároveň a hlavně má procentuální úspěšnost hodů na koš je asi mínus dvacet procent. Trénovali jsme každý den kromě dneška(neděle) a zítra máme trénink ráno a dokonce i po škole. To je ale kvůli blížícímu se Dni díkůvzdání, protože budeme mít ve škole volno.
Continue reading →

Minulý týden začal trošku zvláštně. Ze dne na den se hodně ochladilo a začalo pršet. Pršelo dva dny a nakonec začalo sněžit. Píšu to protože, za celé tři měsíce to byl první déšť, který jsem tu zažil. Vždy pršelo třeba jen dvacet minut, hned přestalo a po hodině ani nebylo vidět, že byla zem vlhká. A sníh? Ten sice napadl velmi rychle a brzy, ale stejně tak rychle, jak napadl i roztál. A po zbytek týdne se teploty vrátily k dvaceti stupňům Celsia. Continue reading →

Dnes jsou to přesně tři měsíce. Připadá mi až vtipné, jak strašně rychle všechno letí. V půli prázdnin jsem se loučil s rodinou, připadá mi to jako včera a za chvíli už budou Vánoce!  Continue reading →