Možná si ještě pamatujete, kdy jsem psal o posledním homecomingu. Tento pro mě byl mnohem důležitější a záživnější, protože jsem se ho účastnil jako hráč. A užil jsem si ho parádně.
Hráli jsme proti Hope High School, což je škola vzdálená asi třicet minut autem, takže i tam mám pár známých. Vyhráli jsme o dva body a pěkně jsem se ten večer ,,blejsknul“. Blížil se konec třetí čtvrtiny, už jsem slyšel odpočítávání…4,3,2… Najednou jsem dostal míč, jen jsem se otočil a hodil na koš, slyším klakson, míč proletěl sítí a ani se nedotkl koše, nádherná trojka a srovnal jsem na 30:30. Celá hala začala skandovat mé jméno, bombastický zážitek… Něco takového se vám podaří jednou za život :) Celý večer za mnou chodili lidé a gratulovali mi… Prostě jsem si užil svůj den slávy, splnil si svůj další sen.
A ani samotný Dance(školní diskotéka) nebyl špatný. Pěkně jsem si zablbnul a pokecal s kamarády… jenom je to prostě jiné, jako party v Česku.
Minulý víkend jsem byl na basketbalovém zápase Washburnské univerzity a potom jsem se přejedl steaků v Golden Corral, kde můžete sníst vše, co chcete. Taky jsem byl poprvé nemocný. Nebylo to nic hrozného. Z nosu mi teklo dvacet šest hodin denně a měl jsem ho červený jako lampión. A taky mě bolela záda. Den jsem zůstal doma a pak mi Denny dal mastičku, která tak strašně pálila, že jsem zapomněl, že mě něco bolelo :D
Basketbalová sezóna nám tento týden končí a až do jarních prázdnin mám volno. Chtěl bych se zase začít věnovat golfu a chodit do posilovny, abych byl v létě v plavkách ,,krásný“ :D
Dovolenou v Portoriku jsme zrušili, protože letenky jsou šíleně drahé. Ještě nevím kam pojedeme, ale nejspíš Florida, Texas, Kalifornie a nebo Wastington. Nejhorší je, že Anton nemá rád létání, takže to asi nakonec bude ten Texas. Na Floridě jsme se sice shodli všichni tři… Nevím, nechám se překvapit. Hlavně nechci zůstat doma.
Jinak mě štve, že jsme ještě neměli pořádně sníh. Každý mi vyhrožoval, jak minulý rok měli týden a půl beze školy kvůli sněhu a letos nic :( Doufám, že se to zlepší a i na nás se trocha sněhu dostane. Rád bych provětral sněžné skůtry kamarádů…
K tomu basketbalu ještě… Čekají nás poslední dva zápasy a Denny mi řekl, že mě nechá hrát Varsity(A tým). Strašně se na to těším, ale zároveň se i bojím. Nerad bych jim to pokazil. Držte mi palce a časem vám napíšu, jak to dopadlo:)
Dnes jsem pročítal starší články a je neuvěřitelné, jak se vše změnilo. Pamatuji si první týdny, kdy jsem každou noc usínal s přáním, abych se probudil ve svém pokoji v ČR. Celé USA jsem nenáviděl a měl jsem absolutní odpor ke všemu. Pamatuji si článek, který jsem psal asi měsíc před odjezdem. Začínal jsem být nervózní, nevěděl jsem do čeho jdu… napsal jsem, že se bojím, že lidé, které ve státech potkám, mi budou chybět úplně stejně, jako ti v Česku. Už dneska vím, že nebude lehké Kansas opustit. White City jsem si zamiloval. Je to sice díra, ale prostě to tu mám rád :)
