Zase je tu víkend a s ním i povinnost, nebo možná spiš touha podělit se o nové zážitky.
V pondělí bylo volno, tzv. Labor Day – poslední letní den a v úterý byl turnaj ve volejbalu. Začal hned po škole a končil asi v devět. Naše holky všechno vyhrály, nafotil jsem asi čtyři sta kousků a ve volném čase udělal úkoly. V pátek byl fotbalový zápas. Dvanáct minut před koncem byl přerušen kvůli dešti a hlavně bleskům. Hostující tým musel jet dvě hodiny domů, aby v sobotu zase jeli dvě hodiny do White City a prohráli. No nechtěl bych…
Dneska jsem po třech týdnech sekal trávník a stejně to vypadalo, jako by byl posečený před pár dny. Skoro tu nepší, nikdo nezalévá, takže se to tu nezelení, ale žlutí. Taky jsem zjistil, že máme doma zbraň, což mě moc neuklidnilo. Rád si zastřílím, ale doma bych to mít nechtěl. Zase jsem si ale mohl vyzkoušet, jaké to je, se legálně projít po ulici s brokovnicí v ruce :)
Ke škole bych dodal, že ji zvádám bez větších problémů, jednoduše mě baví a řekl bych, že nejen mě, ale i místní. Člověk se nemusí tolik učit na testy, ale za to téměř každý den musí dělat úkoly. Nutí nás hodně mluvit, zajímá je, co si myslíme a musíme si umět prosadit vlastní názor. Nedostáváme známky ale body a to za všechno (testy, domácí ůkoly, docházka, připravenost na hodinu, aktivita..) Navíc mám předměty, které jsem nikdy předtím neměl, jako třeba učetnictví, výrobu nábytku nebo informatiku. Počítače jsem měl samozřejmě i v ČR, ale nenaučil jsem se prakticky nic nového – nemáme potřebné softvérové vybavení a většina studentů si stejně radši pročítá co, kdo, kde dělal na sociální síti. Tady se k internetu přihlašujeme na své jméno, jako student nemám pravomoc se přihlásit k osobnímu emailu, facebooku nebo na youtube.
Přestože je White City High Shool celkem stará, vybavena je dost dobře. Každá třída má dataprojektor, TV a promítačku, skoro každá má skříň s notebooky pro studenty, které využíváme dost často. V počítačové učebně jsou Macy, žádný starší jak dva roky, na všech Win XP, sada Office a Photoshop. Když potřebujeme něco vytisknout, prostě to uděláme (po škole jsou rozmístěny asi čtyři tiskárny) Nikdo nechodí v hodině na záchod. A hlavně učitelé jsou tu spíše kamarádi, kteří mají ovšem respekt. Která škola v Česku se tím může pochlubit ?
Nadruhou stranu znalosti některých studentů jsou dosti chabé. Téměř nikdo mi nedokáže říct jména sousedních států ( Colorado, Missouri, Nebraska a Oklahoma), neví kdo je Guvernér Kansasu (Brownback) atd… Je vtipné, když vám sedmnáctiletý kluk odpoví, že to kdysi vědel, ale už si to nepamatuje. Připadá mi, že cokoliv mimo Kansas místní moc nezajímá. Já bych se za takovou odpověď styděl, oni ne. Tímto nechci nijak machrovat, taky bych asi prohodil Turkmenistán a Uzbekistán, ale to je podle mě trochu rozdíl.
Obrovský rozdíl vidím v jídle a to hlavně v pečivu. Rohlíky a normální chléb jsem tu ještě neměl, zato toustový už nemůžu ani vidět. Je nasládlý a měkkný, prostě mi to vadí. Stejně jako bulky, chybí mi ta křupavá kůrka. Vysočina, uherák, svíčková, smažený sýr, bramboráky, bábovka… nic z toho jsem už hodně dlouho neměl, místo toho pořád mleté maso a hovězí steaky. Ale pozor! Včera jsem hledal něco čistě Evropského a poštěstilo se. Za 2$ čerstvá, křupavá bageta a za 3,25$ klabička Veselé krávy ( Docela sada ty ceny, co ? ) Ale aspoň na chvíli jsem si připadal jako doma :) Jak málo mi stačilo k radosti.
Málem bych zapomněl, když jsem se ve středu první hodinu připojil ve škole k internetu a přečetl co se stalo, cítil jsem strašnou úzkost. Celý den mi bylo mizerně, ale nikdo z místních to nechápal. Nezájem a nulová tolerance, odpovědi mi přišly jako: A co jako ? Toto pro mě bylo zatím asi největší zklamání. Byli to mladí kluci s rodinami, malými dětmi, skvělí hokejisté a je úplně jedno odkud pocházeli. Soucítím s pozůstalými, soucítím s celým Českem.
Spojené státy jsou úžasné, chtěl bych navštívit každý stát, ale nikdy tu nebudu ,,doma’’. Kultura, jídlo, lidi.. všechno je tu jiné. Jsem Čech a miluji mou vlast.
