Asi v půli týdne na mě přišla trochu deprese a celkově jsem měl pocit, že se mi nic nedaří. Naštěstí jsem se velmi rychle vrátil do ,,normálu’’.
O mně ale ani moc nejde. Co jsem přijel, tak můj host ,,bratr’‘ nikdy nemluvil o své rodině a ani nevypadal, že by mu nějak chyběla. Skoro se neučí a nějaký zájem v sebezdokonalení jsem taky nepozoroval. Dnes, po více než dvou měsících vím, že se jeho rodiče rozvádí. Asi ho unavovalo poslouchat věčné hádky a jednoduše utekl. Možná, udělal to nejlepší co mohl. Tady je na neutrální půdě, nikdo ho neovlivňuje a všechno jde mimo něj. A taky už chápu, proč po prvním týdnu zde řekl, že by tu chtěl zůstat. Uvědomil jsem si, že každý nemá to štěstí jako já…
Sedmáho jsem obdržel mail: Dnes dva měsíce, je to málo nebo moc? Byly krátké nebo dlouhé ? Odpověděl jsem: Někdy čas plyne opravdu rychle, jindy mi to tu připadá jako věčnost, ale to tak má asi každý a je jedno, jestli jste v Česku, USA a nebo na Měsíci. Prostě jsem se tu zabydlel.
Minulý týden mně přestala fungovat nabíječka k notebooku. Naštěstí máme ve škole také Macbooky Pro, takže jsem si jednu půjčil. V pátek jsem zavolal na Apple Care a dneska (v pondělí) už mi přišla nová. Trochu jiný servis jako u nás, nemyslíte ?
V matematice jsem doposud odolával a využíval pouze svoji jednoduchou kalkulačku v mobilu. Bohužel tento týden jsem byl donucen použít školní. A jelikož si je všichni rozebrali již na začátku roku, zbyla na mě jedna taková menší. Jedná se o zařízení, které má snad více tlačítek než klávesnice u počítače. Myslím, že mě nesnáší, protože nikdy nezobrazí to, co potřebuji. Velice rychle mi došlo, proč ji nazývají ,, Big Boy’’ :D
V pátek jsem byl na fotbalovém zápase naší školy. V sobotu jsme navštívil pro změnu univerzitní fotbal. V Topece nyní studuje jeden z Dennyho předchozích studentů z Indonézie. Celkem dobře jsem si s ním popovídal o jeho životě, studiu na Washburn University… A opravdu mě dostal, když začal: Karel Poborský, Pavel Nedvěd, Jan Koller. ,,Čuměl’’ jsem, že kluk z Indonézie ví, kde leží Česká Republika a ještě k tomu zná tato jména!
Minulou neděli jsem byl s jednou místní RODINOU v katolickém kostele. Schválně jsem to napsal ,,velkým’’. Protože jsem si připadal po dvou měsicích alespoň trochu jako v rodině. Byl jsem s nimi potom i na obědě a… cítil jsem se jednoduše dobře.
A k mému golfu? Hraji snad každý den. Jen mi připadá, že jsem horší a horší. Ale tak času mám ještě dost :)
Teď jsem si ještě vzpomněl, že v Angličtině jsme začali probírat ty oxymoróny, paradoxy, epitafy atd… Neměl jsem to rád v Češtině a teď to stejné musím dělat v Angličtině, což není zrovna jednoduché. Naštěstí jsou na tom američtí spolužáci v tomto ohledu asi jako já, takže to není tak hrozné :) Krom toho budu následujících čtrnáct dnů chodit ze školy až kolem čtvrt na pět, jelikož v prosinci pojedu na týden do New Yorku, tak si potřebuji ,,nahnat’‘ nějaké body v Shop class (výroba nábytku), aby mi pak nechyběly.
