Minulý týden začal trošku zvláštně. Ze dne na den se hodně ochladilo a začalo pršet. Pršelo dva dny a nakonec začalo sněžit. Píšu to protože, za celé tři měsíce to byl první déšť, který jsem tu zažil. Vždy pršelo třeba jen dvacet minut, hned přestalo a po hodině ani nebylo vidět, že byla zem vlhká. A sníh? Ten sice napadl velmi rychle a brzy, ale stejně tak rychle, jak napadl i roztál. A po zbytek týdne se teploty vrátily k dvaceti stupňům Celsia.
Celkově myslím, že mám na počasí štěstí. Ve vedlejší Oklahomě měli ve stejném týdnu tornáda, zemětřesení a povodně. Někteří místní občané sice říkali, že cítili mírné otřesy i tady. Já teda ale nic.
Asi vás taky zajímá, proč jsem zvolil takový nadpis. Nějaká americká vládni organizace rozhodla, že by děti na středních školách měly mít mezi podzimní a zimní sportovní sezónou týden absolutního klidu. V tomto týdnu se může cvičit pouze v tělocviku, ale nic jiného a jednoduše se jmenuje ,,mrtvý“.
V pátek byl den veteránů. Třetí hodinu jsme se sešli v tělocvičně, zazpívali několik písní a k obědu si dali krocana. Hned po škole jsme se vydali na další zápas kansaské univerzity. Tentokrát v basketbalu a musím říct, že to bylo úplně o něčem jiném jako fotbal. Lidi fandili, skandovali… připadal jsem si skoro jako na Kometě :) Opravdu super zážitek. V průběhu týdne jsem pak hrál občas golf a snažil se být s kamarády.
Dnes byl první basketbalový trénink. Po čtyřech a půl měsíce bez pořádného sportování to byla opravdu makačka. Doufám, že už to bude jen lepší a lepší, protože mě to čeká pětkrát týdně až do půlky února. Docela mi ale vadí, že ve škole jsem pouze asi dvě učebny, kde jsou okna. Ráno totiž vyrážím skoro za tmy a když jsem se dnes vrátil, byla zase tma. Nedokáži si představit, že uvidím denní světlo o víkendech a přes týden pouze z okna na necelé dvě hodiny.
