Je až neuvěřitelné, jak ten čas hrozně rychle letí. Je to jen pár minut, co jsem dotelefonoval s koordinátorkou. Pamatuji si, když jsem s ní před měsícem mluvil naposledy a říkala mi, že nás po Vánocích navštíví. Připadá mi to jako včera… Stejně tak si pamatuji, když jsem svůj odjezd poprvé oznámil nejlepším kamarádům, pamatuji si oslavu osmnáctin, kde mi všichni přáli, ať se mi daří a jeden člověk mě poprosil, ať hlavně zůstanu takový, jaký jsem. Jsou to spousty a spousty vzpomínek, které mě pořád táhnou domů… Není vůbec jednoduché mít na obrazovce lidi, které chcete obejmout…
Jak jsem již kdysi napsal, o tom že budu Exchange student jsem snil snad od dvanácti let. Výměnní studenti nejsou na americké High School něčím výjimečným, najdete je snad všude, ze všech koutů světa. Jsou součást amerického života.
První měsíc jste sice zajímaví a všichni se vyptávají, jestli máme taky internet a kde vlastně to Československo(někdy dokonce Jugoslávie) leží. A pomalu začínáte být běžný studen, jako každý jiný na škole… Začnete chápat vtipy, začnou se vám zdát anglické sny a třeba se na sebe budete zlobit, že o něčem přemýšlíte v angličtině. Jen když už tu budete, tak si to nepokazte. Není vůbec složité někoho urazit, i když jste to tak třeba ani nemysleli. Ale není to jen o angličtině nebo jiném cizím jazyku.
Poznáte zcela jiný svět. Člověk se ale nesmí bát a možná nejdůležitější je držet hlavu pořád zpříma. I když to vždy není jednoduché. Nedělejte ze sebe chudáčka z ,,Východní‘‘ Evropy a naopak ukažte, že jste v něčem dobří. Tento život vás změní, někoho více a někoho méně. Záleží samozřejmě na vás… Za poslední měsíce jsem brečel, smál se, přál si být doba a naopak zůstat navždy. Dennymu prý většina jeho studentů později napsala, že to byl jejich nejlepší rok života, doufám že to budu taky moci jednou říct.
Pro mě je to zatím neocenitelná zkušenost, za kterou jsem vděčný. Mám velké množství nových zážitků, poznatků a hlavně kamarádů. Vztahy jsou každým dnem lepší zejména po tom, co jsem začal hrát basketbal. Ze začátku mě to fakt nebavilo a myslel jsem, že to vzdám. Přežil jsem a začíná mě to bavit. Vzpomněl jsem si, na své první tréninky v dorostu. Byl jsem jednoznačně nejhorší, nejslabší a asi všechna záporná ,,nej‘‘, která vás napadnou. Po půl roce jsem měl o 20 kilogramů méně a běhání mi nedělá dodnes žádný problém. A hlavně získal jsem 15 skvělých kluků, na které nikdy nezapomenu. To jsem ale trochu odbočil od tématu.
Chci jen říct, nikdy se nevzdávejte! Tato Amerika je již moje druhá životní výhra. Ještě tedy není. Bude, až se vrátím a znovu budu moci své přítelkyni do očí říct, jak moc ji mám rád.
Mám za sebou první tři basketbalové zápasy. Bylo to něco úžasného, je ale pravda, že na můj první gól za starší žáky nemá. Patnáct minut do konce utkání. Nastupuje urostlý útočník #13. Po třech minutách jsem válel jazyk po zemi. Slova soupeřova trenéra: Bacha na třináctku, je ,,rychlej‘‘ mi vykouzlila úsměv na tváři. Pak už jsem jen dostal balón, klička mezi dvěma obránci a střela placírkou kolem brankáře. Dodnes nechápu, jak je to vůbec možné… ale to asi nikdo z přítomných.
Stejně tak i cesta školním autobusem je pro mě zábavná. Kluci ale nesmějí sedět s holkami, protože prý před několika lety nějací studenti dělali ,,špatné‘‘ věci. Na detaily jsem se raději neptal :)
A víte proč miluji Apple produkty? Dneska jsem vytáhnul ze sušičky mikinu a vypadnou mi z ní sluchátka. Tak jsem se s nimi už rozloučil. Alespoň jsem je vyzkoušel, než je hodím do koše a ony normálně fungují!! Takže pokud chcete, aby vaše sluchátka vypadala jako nová, vyperte je společně s vaším oblečením :)
Taky jsem zapomněl, že v sobotu odlétám do NYC, takže se v pondělí nedočkáte článku. hrozně moc se těším na ten můj ,,sen‘‘, vlastně New York je to, na co jsem se snad nejvíce těšil.