Dnes jsou to přesně tři měsíce. Připadá mi až vtipné, jak strašně rychle všechno letí. V půli prázdnin jsem se loučil s rodinou, připadá mi to jako včera a za chvíli už budou Vánoce!
Minule jsem psal o Halloweenu. Velice jsem si myslel, jak si nakoupím levné cukrovinky, ale lehce jsem se přepočítal. V úterý po svátku jsem neměl čas, takže jsem se do supermarketu dostal až ve středu. To, co jsem uviděl, mi vyrazilo dech! Ze dne na den se změnila výzdoba snad ve všech obchodech ze strašidelného na vánoční stromy, světýlka, svíčky, ozdoby, soby… ve Walmartu dokonce už hrály koledy! Docela šílené. A sladkosti? O víkendu přeplněné regály a ve středu sem tam něco, co jsem určitě nechtěl. Všechny zlevněné Snickersky, Twixky, Skittles… s Halloweenským motivem už byly vyprodané a místo toho naprosto stejné balíčky, ale pouze v jiných obalech.
Taky jsem si dneska vzpomněl na jednu historku, která se mi přihodila v prvním školním týdnu. Jelikož bývalo strašné horko, nosil jsem si z domu litrovou láhev s chlazenou vodou. Když jsem láhev vytáhl ráno z chladničky, velmi rychle se v teple orosila. Samozřejmě jsem nechtěl mít vlhké sešity, takže jsme si chytře láhev zabalil do barevného, igelitového sáčku. Po pár hodinách jsem se chtěl napít, ale byl jsem příliš líný láhev vybalit z igelitu. Tak jsem se normálně napil a v tom přiběhl můj spolužák a řekl mi, ať to rychle schovám, protože ve škole se nesmí pít alkohol. Chvíli jsem hloupě čuměl a pak mi to došlo. V USA se nesmí pít alkohol na veřejnosti, tak si ho lidé balí do sáčků :)
Jinak týden probíhal asi jako každý jiný. Škola, basketbal, golf, kamarádi, psaní článků… Všechno by se možná zdálo super. Daří se mi ve škole, Applovské články se lidem zatím líbí, má rodina se zdá být v pořádku, našel jsem si nového koníčka – golf. Bohužel s osobou, se kterou bych chtěl být ze všeho nejvíce, být prostě nemůžu. Dá se tedy říct, že celkem úspěšně vzládám, co jsem předsevzal, ale zároveň jsem někde uvnitř smutný..
Zamiloval jsem si americký školní systém, způsob života, ceny… ale ani netušíte, jak moc rád bych šel na trénink se ,,Slavojákama‘‘. Můj fotbalový tým mi vzal poslední čtyři roky života, ale vrátil mi toho několikanásobně více. To se ale prostě musí zažít. Chtěl bych hladit svého psa, obejmout své rodiče, dělat hlouposti se sourozenci, zajít na pivko s kamarády, políbit svou přítelkyni, dát si smažený sýr k obědu… USA je skvělá země, nenahradí ovšem všechno.
