Poslední týdny jsou zvláštní. Zbývá mi už pouze posledních šest týdnů školy a já pořád nevím jistě, jestli budu pokračovat na gymnáziu v Pavlovicích, půjdu na vysokou školu v Praze a nebo jestli zůstanu tu. Tak nějak nevím, co mám dělat…
Často přemýšlím a říkám si, co asi tak dělají mí kamarádi… Být daleko od své rodné země má jednu výhodu. Nevíte, jestli někomu chybíte a nebo se na vás (mě) už zapomnělo.
Tento týden se hrozně oteplilo a dneska bylo 24°C a tuším, že ke konci týdne by mělo být až 29°C. Po menší pauze jsem zase oprášil golfové hole a šel si se sousedem zahrát.
Připadá mi, že jsem ztratil svůj celkový přehled o novinkách. Tím teď nemyslím zprávy, ty i tu sleduji každý den. Dřív jsem ale věděl alespoň něco o každém mobilu na trhu, věděl jsem, jaké procesory jsou použity v různých zařízeních, sledoval jsem nejnovější grafické karty, studoval různé druhy objektivů a celkově jsem se zajímal o techniku. Samozřejmě mě to všechno zajímá i teď, jenomže na nějaké sezení u počítače a pročítání článků prostě nemám vůbec čas. Vždyť já už ani pořádně nefotím. Nepamatuji si, kdy jsem šel naposled ven jenom tak s foťákem na krku.
Taky jsem si uvědomil, že na všechno se dá zvyknout. První týdny jsem doslova trpěl na vodní posteli v mém pokoji a raději jsem spával na podlaze. I na to že jsem sám, bez rodiny a mimo domov jsem si časem zvykl a možná už dnes mohu říct, že mám domovy dva. Denny je skvělý „otec“ a asi by uvítal, kdybych na cestu domů zapomněl. Přál bych mu vlastní děti. Jsem tu už dlouhou dobu a není to jako týdenní dovolená v Chorvatsku… zabydlel jsem se tu a dlouhou dobu mi trvalo, než jsem si našel přátele, myslím tím dobré přátele. Začal jsem hrát basketbal, který mě vůbec nebavil a teď jej miluji a je mi jen líto, že už je po sezóně. O to více se ale těším na track a baseball, které mám ještě před sebou.
Je celkem smutné, že toto všechno přichází až tak pozdě, když už vlastně musím pomalu přemýšlet o návratu domů. Řekl bych, že všechno to potřebuje čas… někomu stačí méně, někomu více a někdo se nepřizpůsobí nikdy. Na facebooku máme skupinu výměnných studentů v USA a je nás tu kolem stovky. Nakonec jsem opravdu rád za Dennyho a Antona i když začátky nebyly nejlehčí. Jsou studenti, kteří do USA vůbec neodletěli, protože jim nenašli rodinu, jsou studenti, kteří se vrátili po prvním měsíci, protože to tu nesnášeli, jsou studenti, kteří měli problémy se svou hostitelskou rodinou a museli se vrátit, jsou studenti, kteří si to pokazili sami, tím jak se chovali, jsou i takoví, kteří tu sice stále jsou, ale dali by vše za to, aby mohli být zase doma… ale já jsem ten, který si to tu perfektně užívá a je tu šťastný. A ono konec konců záleží hlavně na vás, jak si to tu zařídíte a jak se se vším poperete. Já měl a stále mám obrovskou podporu v mé rodině v Česku a za to jsem jim vděčný.
Minulý víkend jsme strávili perfektně ve Wichitě. V pátek jsme navštívili Aréna Football, což je obdoba amerického fotbalu, jenom je to v budově se střechou a mantinely. A právě ty mantinely mě celkem překvapily, protože to musí asi celkem bolet, když vás někdo pěkně nabere z boku na tu hranu. Asi něco jako když překročíme mantinely v životě, to taky bolí. No a sobotní dopoledne jsem strávil v obchodním centru a odpoledne na stadionu Wichita State. Hrálo se zde finále státního kola 6A(největší školy v Kansasu-kolem dvou tisíc studentů). Musím říct, že to byl panečku basketbal. Je velký rozdíl mezi 1A White City High School s 87 studenty a takovou Heights s dvěma tisícovkami. Na tomto zápase jsem potkal výměnnou studentku ze Španělska, kterou jsme znal již z dřívějška, takže bylo celkem příjemné si s někým, kdo je na tom podobně jako já popovídat. No a v neděli se nám zase měnil čas, takže nějakou dobu je teď časový posun pouze šest hodin.
Během posledních týdnů jsem měl možnost navštívit dvě vysoké školy, což pro mě bylo pozitivní překvapení. Pamatuji si, když jsem před pár lety přišel na bratrovu kolej… je pravda, že americké školy jsou opravdu drahé, ale ono by asi neuškodilo, kdybychom i my v Evropě za studium na vysoké škole trochu platili. Ten rozdíl je fakt velký i když je pravda, že nás nikdo na kolejích bydlet nenutí.
Jinak zítra nejdu do školy, protože jedeme s Government class na výlet do kapitolu v Topece. Všichni musíme být suit up(kluci v oblecích a holky v šatech), abychom reprezentovali školu a učitele. Je to až celkem vtipné, jak nám už asi stokrát opakovali, že se máme chovat slušně, ale oni nás už asi znají :D No a v neděli ráno vyrážíme směr Oklahoma a Texas, protože máme jarní prázdniny!!! Navštívíme několik zápasů NBA a dokonce jsem si i vybojoval zápas NHL(Dallas vs. Calgary), což byl můj sen. A nakonec se podíváme do San Antonia, což už je pekelně blízko Mexiku a většina obyvatel tam mluví španělsky.
Tak jsem si říkal, že dneska napíší něco kratšího a půjdu spát. Jenže ono to prostě nejde, mohl bych tu sedět do tří a stejně bych měl o čem psát.
