Když jsem před více než rokem začal vyplňovat první papíry, byl jsem si zcela jist, že Vánoce pro mě a mou rodinu budou asi velmi těžké. Dnes bych ale použil jiný výraz, vůbec totiž nebyly těžké, byly jen jiné…
Minule jsem končil tím, že mě čekají pololetní testy. Všechny pondělní zkoušky jsem zvládl celkem bez problémů a jelikož celý den pršelo a navečer začalo mrznout, zavřeli nám školu. Hezčí dárek jsme od školy ani nemohli dostat. Horší ovšem je, že úterní testy budeme dopisovat po prázdninách a komu se chce učit, že?
Taky jsem napsal, jak moc se do White City netěším a vlastně ani nevím proč. Vrátil jsem se a všechno bylo, jako bych tu bydlel posledních pár let.
A Vánoce? Navštívil jsem pár kamarádů, poznal zbytek Dennyho rodiny, hrál poker, Rock Band (videohra, kde hrajete na různé hudební nástroje) a dokonce mě přinutili i zpívat! Po deseti vteřinách mi konečně uvěřili, že to opravdu neumím a zbytek večera jsem mlátil do bubnů. Za celé svátky jsem toho snědl více, než menší zájezd :)
Dvacátý čtvrtý prosinec není v USA zase tak výjimečný den. Celý den jsme sledovali fotbal a navečer jsme byli v kostele. Někdy dopoledne jsem si volal s rodinou. Pořád jsem si nebyl jistý, jak to všechno zvládnu. Když jsem ale viděl, že se všichni usmívají, jsou šťastní a zdraví… co víc bych měl k Vánocům vlastně chtít? A můj dánský bratr? Ten jen rozbaloval. Sám nedal nikomu vůbec nic. Dennyho mi bylo líto…
Když jsem se pětadvacátého ráno probudil, zjistil jsem, že je Denny nemocný. I tak nás nechal vybalit si všechny dárky a potom jel k lékaři. Dárků jsem dostal opravdu hodně, což jsem fakt nečekal. Ale tak já říkám pořád, že jsem hodný. Konečně už by mi to mohli rodiče uvěřit :) Největší radost mi udělalo asi vánoční přání od Dennyho, které naleznete pod dnešním článkem.
Zase nám začal basketbal. První trénink byl hodně náročný. Dvě a půl hodiny jsme pouze běhali a sprintovali. Po čtrnácti dnech nesportování, se to samozřejmě projevilo a několik chlapců, včetně mě si pěkně chlapsky ,,odplivlo‘‘. V úterý máme první zápas v novém roce, takže je nejvyšší čas nabrat zase trošku kondičku.
Mohl bych napsat desetkrát tolik a stejně bych nepopsal vše. Každým dnem mám více a více zážitků. Připadá mí až směšné, jak rychle můj pocit beznaděje nahradila spokojenost s nadšením.
Nakonec bych chtěl poděkovat všem členům rodiny, přátelům, známým a i lidem, kteří mi píší i když je neznám, za podporu. Bez vás bych to tu jen těžko zvládal. Přeji vám všem hodně štěstí do nového roku, ať se vám daří!