Jednou to přijít muselo.
Ve Vaduzu jsem si žil v podstatě ideálním životem. Alespoň pro mě. Školu jsem tak nějak zvládal, měl v pohodě práci, dobrý lidi kolem sebe, čas na cestování a další koníčky. Tak nějak jsem se stále utvrzoval v tom, že se mám skvěle. Jasně, přítelkyně a pes by byli super, ale zase chápu, že nemůžu mít vše.