Tak nevím čím to je, ale zase píši ve vlaku. Tentokrát jedu trochu neplánovaně… jsou i radostnější důvodu, proč se ukázat doma.
Ale abych nepřeskakoval, tak se vrátím o pár týdnů zpět. Bernd (vedoucí našeho oboru) nám naplánoval třídenní kurz na WU ve Vídni. Je trochu náhoda, že zrovna na tuto Univerzitu chodí můj dobrý kamarád Juraj. Tímto bych mu chtěl poděkovat za azyl, který mi během mého pobytu poskytl. Samotný kurz se týkal modelování business procesů a druhý den byl zakončen docela jednoduchým testem. Jupííí, první 3 kredity jsou doma! Taky musím zmínit, že WU byla před cca třemi lety přesunuta do úplně nových budov, které jsou neskutečné. Architekti museli na něčem jet. Nicméně studijní podmínky jsou tam přímo dokonalé. Taky to byla v podstatě první možnost, jak potkat svoje spolužáky mimo prostory školy, dát si pivko atd. Poslední den už jsme jen pochodili nějaké památky, a když už jsem jsem byl tak blízko, rozhodl jsem se, že na Velikonoce pojedu domů.
Kdykoliv projíždím kolem té cedule „VELKÉ PAVLOVICE“ cítím něco zvláštního. Prostě to tam mám rád. Bylo skvělé pozdravit kámoše, vidět celou rodinu pohromadě, zase si dát zelený a na velikonoční pondělí se hodit do kroje. Letos asi naposled. Už jsem na to prostě starej.
Několik dnů před odjezdem do Vídně jsem si všiml, že hned po velikonocích mě čekají promoce. Pořád jsem si říkal, že na ně nepojedu. Přece jen je to docela z ruky. Ale když už jsem byl doma, tak jsem si pro ten diplom zajel osobně. A nakonec jsem byl rád, že mě přijela podpořit rodina i přes to, že jsem jim několikrát říkal, že se nejedná o nic extrémně důležitého. V Praze jsem si dal maraton po všech kamarádech a kulturních podnicích, které jsem si za ty roky tolik oblíbil. A znovu musím poděkovat kamarádovi Tomovi za poskytnutí několika noclehů.
Pořád jsem přemýšlel jak se dostat zpět do Lichtenštejnska, když v tom mě napadlo, že mám ještě pořád pár dnů volna a mohl bych tak navštívit Veroniku na Erasmu v Belgii. Buch. Buch. A letenky Praha – Brusel, Brusel – Curych koupené. Aspoň jsem si to myslel. Měli jsme štěstí na počasí, tak jsme si dny v Gentu, Bruselu a Louvain-la-Neuve dost užil. Byli jsme se podívat na místa, kde před několika týdny teroristi zaútočili. Byly plné květin a modlících se – přemýšlejících lidí. Měl jsem z toho husí kůži. Následující den jsem měl let zpět do Švýcarska brzy ráno a proto jsem musel vstávat už ve 4. Díky obrovským bezpečnostním opatřením jsem se na letiště dostal pozdě a i další kontroly byly zdlouhavé. Svůj let jsem stihl tak tak.
Po přistání jsem hned přešel do vlakového nádraží a chtěl nasednou na vlak, který by mě zavezl z Curychu do Lichtenštejnska. Trochu mě zaskočila obrovská cedule: „Welcome to Geneve Train Station“. Ano, až do tohoto momentu jsem si nevšiml, že jsem měl koupenou letenku do Ženevy a ne do Curychu! Asi si dovedete představit, jak jsem se tvářil. A ještě hůř jsem se tvářil, když jsem zjistil, že by nová jízdenka stála téměř 200 franků. Proto jsem hledal alternativu na na blablacar.com jsem našel nějaké šílence, co jsou už 2 dny na cestě z jižního Španělska. Tak jsme jim zavolal a o 6 hodin později mě vyzvedli. Vyzvedli mě dva totální hippie s autem, které drželo pohromadě silou vůle. V polovině cesty se starší řidič Joseph chtěl vystřídat. Sedl si na místo spolujezdce a ubalil si jointa. Pohoda.
Na kolej jsem se dostal chvíli před půlnocí. Za lehkého posměchu od spolubydlících. Uznávám, že to bylo naprosto zasloužené.
Vím, že je to tentokrát dost dlouhé. Ale ještě musím přidat, že hned následují den jsme jeli se školou do Davos ve Švýcarsku, kde jsme pracovali na analýze IT strategii pro AO Foundation, což je nezisková organizace sdružující chirurgy z celého světa. Projekt zajímavý a lidi taky v pohodě.
Poslední dva týdny jsem převážně strávil školou, děláním úkolů, projektů a sportem. Na konci příštího týdne pojedu reprezentovat naši Uni na Erasmus Games do Milána. Hrozně se těším, až nás tam národní výběry roznesou v zubech. Jsem spokojený, škola naplňuje má očekávání a ty výhledy na hory mě pořád ještě neomrzely.
Jenom kdybych na ten pohřeb domů teďka nejel… Time may pass and fade away but memories of you will always stay. RIP Grandma.
