Vůbec nevím, jak začít tento, zřejmě poslední článek z USA. Zase sedím v letadle a mám hrozně smíšené pocity. Nebudu lhát, když řeknu, že poslední týden byl snad nejlepší týden v mém životě. Pořád si pamatuji, když jsem se v prosinci vracel z New Yorku a vůbec se mi nechtělo na další půlrok zpět do Kansasu. Dnes to cítím trochu jinak, protože je to už jen na pár dnů, ale i tak bych v Kalifornii nejraději zůstal.

V New Yorku jsem potkal průvodkyni Lauru, se kterou jsme si vyměnili maily. Ona mi nabídla, že pokud budu chtít, tak ji můžu v Kalifornii navštívit. Samozřejmě jsem to bral s rezervou, protože to říkají všichni Američané. Nicméně po pár mailech jsme to začali brát vážně, ale i tak do teď nemůžu uvěřit tomu, že k sobě pozvala kluka, kterého viděla jen pár dnů a jeho tři kamarády. Ti tři kamarádi jsou Šimon(můj spolužák), Vito(výměnný student z Venezuely) a Tot(Šimonův hostbratr). Později nám přiznala, že měla jisté obavy a že ji všichni varovali, ať to nedělá. Nicméně musím říct, že Laura je skvělá žena ve věku mých rodičů. Ona a její rodinabydlí v El Dorado Hills kousek od Sacramenta. Nevím jak ji správně popsat… Je to prostě žena, která ráda pomáhá lidem a se kterou se můžete bavit hodiny a pořád bude o čem. Ano je bohatá a ráda si užívá života, ale je až neuvěřitelné, kolik dává ostatním lidem a nemyslím tím pouze peníze. Cestovala s námi i její dcera Gabriela a její kamarádka Brooklyne.

Po příletu do Los Angeles jsem se po 10 měsících setkal s Šimonen. Oba jsme se shodli, že nám to připadá možná jako čtrnáct dnů. Všichni jsme se navzájem představili a snad po půl hodině opadla původní nervozita a party mohla začít. V Santa Monice jsme si půjčili kola a udělali si projížďku k Pieru, který je velmi známý. Kromě restaurací, obchůdků a pouličních umělců je zde i menší zábavní park s ruským kolem a tak jsme měli krásný výhled na Pacifik a okolí. Na večeři jsme byli v thajské restauraci, protože Tot z Thajska pochází. Nebylo to špatné, ale žáha mě pálila ještě ráno. Další den jsme se vydali k nápisu Hollywood, který viděl snad každý. Projeli jsme taky Beverly Hills, kde jsem měl možnost poprvé spatřit Bugatti Veyron ve sportovní edici, který stojí $2.3mil. Později jsme se přesunuli na Venice beach, kde jsme byli až do večera. Tentokrát jsme večeřeli  v italské restauraci a ani to nebylo vůbec špatné. V pátek nás čekal Disneyland, kam se nám klukům moc nechtělo, protože jsme si mysleli, že je to pro děti, ale opak byl pravdou a skvěle jsme si to užili. Do hotelu jsme se vrátili snad ve dvě ráno. V sobotu jsme strávili ještě nějaký čas na pláži, nakupovali jsme a v pozdních odpoledních hodinách jsme se vydali na sever a asi po osmi hodinách jsme dorazili do El Dorado Hills. Jak jsem už říkal, jedná se o krásnou oblast a i Lauřin dům je opravdu nádherný. Ráno nás vzal Nick(syn) v jezeru Tahoe, kde jsme jezdili na vodním skútru. U menšího útesu jsme se zhoupli na laně a skočili do vody. Později večer jsme si udělali skvělou večeři. Měli jsme nějaké steaky, krevety, smaženou rýži od Tota, rybu a spoustu dalšího… Na večeři přišla i Petty(má druhá průvodkyně v NYC a nejlepší kamarádka Laury) s její dcerou. Večer Laura otevřela láhev asi dost drahého portského a každému nám do skleničky trošku nalila. Všichni usrkli, vychutnávali tu sladkou chuť a Tot, s českou školou od Šimona, to do sebe prostě kopl jak panáka Tequilly :D V pondělí jsme se přemístili do San Francisca. Udělali pár fotek u Golden Gate Bridge a nasedli na loď do Alcatrazu. Vězení je to velmi depresivní a už jen tabule u vchodu říkající: ,,Poruš pravidla a půjdeš do vězení. Poruš vězeňská pravidla a budeš poslán do Alcatrazu.“ říká více než dost. Večer jsme trochu nakupovali a jedli ve výborné španělské restauraci. V úterý ráno jsem zavolal na United Airlines a zeptal jsem se, jestli bych nemohl letět pozdějším letem, a tak jsem místo tří s přestupem v Chicagu odletěl přímím letem do Kansas City až v šest. Přes den jsme se ještě podívali do přístavu, jedli tentokrát v mexické restauraci, kde jsem měl nejlepší Burrito v mém životě, projeli Little Italy, Chinatown a skončili  na balkóně v osmém patře nákupního centra, kde mají ty nejlepší cheesecaky na této planetě. Samozřejmě jsme byli hosté Laury, protože ceny restaurací převyšovaly naše skromné kapesné. Děkujeme Lauro! Tady jsem se ale musel se všemi rozloučit a říct Kalifornii naposledy Ahoj.